Elektrické paralyzéry, které pomocí elektrického výboje o vysokém napětí s nízkým výkonem ochromí útočníka, jsou velmi rozšířeným vybavením policejných sborů a ostatně dají se běžně zakoupit i pro osobní sebeobranu. Jejich nevýhodou je, že musí dojít k fyzickému kontaktu mezi dvojicí elektrod paralyzéru a tělem útočníka. Umožnit jejich působení na delší vzdálenost znamená vytvořit vodivou cestu mezi mezi paralyzérem (zdrojem napětí) a osobou, jejíž činnost chceme paralyzovat. Existují sice zařízení, jež vystřelují dvojici drátů na vzdálenost několik metrů, což je však poněkud neohrabané a opětovné použití je nejisté. Německá společnost Rheinmetall testuje zařízení, které cestu elektrickému výboji vytvoří pomocí svazku tenkých, navzájem nepropojených vodivých vláken vystřelených pyrotechnickou složí. Americká firma XADS z Indiany je odvážnější a k cíli foukne nejdříve oblak plasmy následovaný elektrickým výbojem. Dostřelí zatím jen na 3 m, avšak dokáže zkratovat i elektrické obvody automobilu, takže mu zhasne motor. Pracuje rovněž na vývoji paralýzéru s dosahem 100 m, kde vodivou cestu ve vzduchu vytvoří ionizující paprsek laseru.